When it comes to culture, it’s always hard to claim that one piece is better than the other. Culture and the way we experience it is just way too subjective and for each person differs over time. We simply can not impose any strict measurements.
Still, when it comes to Obchod na korze (“Shop on the main street“) I was for a while thinking about calling it “The best Czechoslovak“movie of all times. It certainly is the first one to be awarded an Oscar.
I do not intend to describe the plot, but I want to give you “the taste”. The movie goes back to 1942 and takes place in the “young” fascist Slovakian State. It does paint the whole period very realistically and thus bitterly… The characters do either comply with the fascist regime, march through the streets in their black uniforms and “Sieg Heil” (Na Straz) at each other. Seeing the fanaticism makes you feel uneasy. I mean did people change in the last sixty years? I don’t think so… You don’t need to go all the way to Sudan and Rwanda for evidence, just look next door at former Yugoslavia…
Then there are those actively fighting the regime, by fighting I mean helping the Jewish community. I wish I could say there would be many people like that in the 21st century… There is only one man like that in the movie…
To the next category belongs Brtko (Jozef Kroner), the main character. He evidently hates the regime but he is too resigned or lazy or stupid or phlegmatic or combination of all to actually fight the regime.
And then there are of course the Jews, represented by old widow Lautmannova (Ida Kaminska) who develops friendship or maybe something more like a mother-son relationship with Tono Brtko (Jozef Kroner).
The tragedy of the movie and the time is obvious. Being fascist is a moral loss, moreover you are going to loose the war in three years and are likely to be executed… If you help the Jewish community you win morally, but you are likely to “get a rope” immediately. If you belong to the Jewish community, you end up in the transport (as the fascist commander said: “To labor camps, where food, accommodation and clothing are provided”)… And if you are Tono Brtko (Jozef Kroner), who was all in all a “good person” you can loose too, in fact the fate could be such that you loose more than anyone else…
I wish people from the Delnicka mladez (workers youth), who are newly established National-Socialistic movement, did watch this movie. I also swear that if anyone from fascist, national socialistic or communist party ever knocks on my door to discuss politics or membership in their party, I’ll release my hounds.
Obchod na korze (1965)
Pokud jde o kulturu, je hrozně těžké přijímat hodnotové soudy. Co je subjektivnějšího, než kultura? Ochod na korze jsem chvíli chtěl otitulovat jako nejlepší československý film všech dob. Jedno je jisté, byl to náš první film, který získal Oskara.
Nechci sáhodlouze popisovat děj filmu, chci Vás přesvědčit, abyste se na film podívali sami.
Děj se odehrává v roce 1942 v mladém fašistické Slovenském Štátě. Doba a prostředí jsou vykresleny velmi realisticky tedy hořce… Hlavní postavy buď pochodují ulicemi a zdraví se zvednutou pravicí (Na Stráž). Vidět takovou míru fanaticismu Vás nutí přemýšlet. Změnili se lidé za posledních šedesát let? Spíš ne, nemusíme se dívat na Sudán a Rwandu, stačí třeba válka v bývalé Jugoslávii.
Druhou skupinu postav tvoří odpůrci režimu, v tomto případě ti, jež pomáhali židovské komunitě. Přál bych si, aby se v dnešní době takových našlo více. Ve filmu je jen jeden.
Kategorií sám pro sebe je Tono Brtko (geniální Jozef Kroner). Člověk režim nenávidící, ale moc rezignovaný, hloupý nebo líný k tomu aby proti fašistům aktivně bojoval.
Poslední skupinou jsou samozřejmě židé reprezentováni především starou židovkou Lautmannovou (Ida Kaminská), mezi kterou a Brtkem se vyvíjí silné pouto.
Tragédie filmu leží v absolutní bezvýchodnosti pro všechny zúčastněné. Fašisté jsou odsouzeníhodní jako takoví, navíc za tři roky přišla Rudá armáda… Ti, jež pomáhali židovskému obyvatelstvu jistě zaslouží obdiv, odměnou jim ale byl provaz. Vyhlídky pro židy byly, jak všichni víme děsivé…
Poslední je Tono Brtko, sám o sobě dobrý člověk, jenž je během událostí a svou slabostí dohnán k větší prohře, než kdokoliv jiný…
Přál bych si, aby tento film zhlédli sympatizanti Dělnické mládeže, nové nacionálně-socialistické organizace působící v naší zemi. Zároveň bych chtěl říci, že až my někdo od fašistů, nacionálních-socialistů nebo komunistů zaklepe na dveře, vypustím psy.
